Peníze leží ladem a zisky necháváme bankám. Až inflace Čechy probudila.

Peníze leží ladem a zisky necháváme bankám. Až inflace Čechy probudila, říká investor.

zdroj: https://ekonom.cz, web Ekonom,
autor: Vojtěch Wolf, redaktork Ekonom

Češi jsou příliš opatrní a to jim znemožnilo těžit z bohatnutí země v posledních 30 letech. Své peníze totiž nechávali ležet na účtech, vysvětluje spoluzakladatel investiční společnosti Wood & Company Jan Sýkora. “Pozitivní je, že i díky inflační vlně, kterou jsme zažili, si většina lidí uvědomila, že když má nějaké zdroje, tak je to i zodpovědnost a je třeba je investovat,” říká.

Wood & Company patří k pionýrům zdejší investiční scény. Roky jste pomáhali budovat český investiční trh. Jak hodnotíte vývoj české burzy od revoluce?

Určitě mohla být dál, než je dnes. Díky kuponové privatizaci se na burze prakticky přes noc objevily tisíce firem. Byla zde unikátní příležitost, která ale bohužel nebyla dotažena do konce. Chybělo jí několik věcí, které by kapitálový trh kultivovaly. Jednak chyběl dohled nad trhem a nastavení pravidel, aby nedocházelo ke zneužívání postavení ze strany většinových akcionářů. Druhý problém byla nedotažená privatizace bank. A třetí věc byla nedotažená penzijní reforma, aby pak domácí penzijní fondy investovaly na pražské burze.

Kdyby byla politická vůle to řešit, tak jsme mohli jít cestou Polska. Dnes má Polsko na burze velkou nabídku firem, burza slouží jako zdroj kapitálu. To se u nás nestalo. Velká část strategických firem v Česku je vlastněna zahraničními investory, a Češi tak neprofitují z toho, že se této zemi za těch třicet let ohromně dařilo a daří.

Dnes je kolem 80 procent peněz, které Češi mají, ne úplně nejlépe investováno. To znamená, že leží na spořicích účtech u bank a jejich úročení v podstatě nikdy ani nepokrývá inflaci. Občané místo toho, aby benefitovali z růstu ekonomiky a nárůstu hodnoty aktiv, odevzdávají tyto zisky ve velké většině domácím bankám, které jsou kromě Monety vlastněny zahraničními matkami.

Je odliv kapitálu do zahraničí problém?

Problém je jinde. Kdyby Češi alespoň investovali v zahraničí, tak by profitovali z růstu akcií tam. To se ale také neděje. Jak jsem zmínil, naprostá většina depozit vlastně leží ladem. Je to tedy i problém chování českých investorů. Další věc je, že se tu od poloviny 90. let skloňuje, že pražská burza umře. Nicméně pořád tady je a my věříme, že se nám tam podaří dostat dostatek zajímavých emisí, které zájem lidí přitáhnou. Domácího kapitálu je tu dost, ale problémem je spíše dostatečná nabídka kvalitních titulů a také celková gramotnost českých investorů.

V čem se za těch 30 let změnili čeští investoři?

Pozitivní je, že i díky inflační vlně, kterou jsme zažili, si většina lidí uvědomila, že když má nějaké zdroje, tak je to i zodpovědnost a je třeba je investovat. Je jedno, jestli do akcií, či do jiných aktiv. Přesto se u nás investuje málo. Například v Německu je investováno kolem 40 procent z volných prostředků domácností, zatímco u nás je to někde kolem 20 procent. Zde jsme opravdu skoro na chvostu. Co je opravdu velká změna, která mi dává optimismus do budoucna, je trend, kdy si lidé začínají uvědomovat odpovědnost za správu svých aktiv a nutnost zvyšování své investiční gramotnosti. Lidé přicházejí na to, že na důchod se musí připravit sami. Že je to jejich vlastní odpovědnost.

Velké ryby v malém rybníku

Jakou budoucnost má před sebou český kapitálový trh?

Dnes mají Češi na vkladech asi čtyři biliony korun a je otázka, co s nimi budou dělat. To je ten pomyslný slon v místnosti. Otázka je, jestli je investují na pražské burze, nebo budou investovat jinde, třeba v USA. Vedle toho stojí otázka, jestli české firmy umožní, aby se do nich inves­tovalo. Přijde mi škoda, když si tuzemské společnosti neuvědomí, že někdy je lepší být větší rybou v menším rybníce.

Koho tím máte na mysli?

Například Avast se nejprve obchodoval jinde, až potom se jeho akcie dostaly na pražskou burzu. Je zkrátka škoda, že si spousta firem vybírá zahraničí, když mohou jít cestou duálního listingu, kdy mohou být jednou nohou v zahraničí a zároveň tady a benefitovat z toho, že jsou tady jejich značky známé. Velmi doufám, že pokud jednou půjde společnost Rohlík Tomáše Čupra na burzu, tak zváží právě i sekundární listing v Praze. Pořád věřím, že pár titulů na pražskou burzu ještě přijde.

Koho byste si přál?

Ta otázka je spíše, co pro to může udělat stát a jaké jsou jeho plány. Kdyby byl v tomto ohledu trochu sofistikovaný, tak může monetizovat některá svá aktiva a získat tím i zdroje na své investice, které posunou Česko kupředu. Bavíme se o firmách, které mají nějakou hodnotu a generují zisk.

Myslím si, že by stále dávalo smysl privatizovat touto cestou například pražské letiště. Před 15 lety jsme radili jednomu fondu a už tehdy byl tento investor ochotný za něj zaplatit čtyři miliardy eur. Chtěl do něj investovat, postavit další ranvej a odbavovat 40 mi­lionů pasažérů ročně. Zjednodušeně řečeno Prahu rozlítat a udělat z ní hub. Tehdy to ale politici zazdili. Stále si myslím, že prodej letiště a jeho následný rozvoj je jednou z takových příležitostí. Je opravdu smutné, že ani 35 let po pádu komunismu tu nemáme solidní infrastrukturu.

Jak by tohle vyřešila burza?

Kdyby stát přinesl zajímavé rozvojové prostředky hlavně v oblasti infrastruktury, tak by je jednoduše mohl investovat díky domácímu kapitálu – jak přes akcie, tak i obligace, a tedy i přes pražskou burzu. Navíc by při tom mohl vyřešit penzijní reformu a budoucím penzistům nabídnout zajímavé zhodnocení při financování rozvoje naší země. Tady by šly proinvestovat biliony korun do dekarbonizace, energetické a dopravní infrastruktury.

Nebo by tu mohl vzniknout Národní nemovitostní fond. Do něj by se mohly vložit všechny státní nemovitosti, úřady a byty. Stát by za to platil nájem a s akciemi toho fondu by šlo obchodovat na burze. Když s tím spojím penzijní reformu a mobilizuji volný kapitál, tak by se mohlo zvyšovat i národní bohatství.

Bohužel, když vidím, jak tuzemská politika funguje, tak si nemyslím, že z toho bude někdy něco uskutečněno. Je to opravdu vlastně jen o vizi a schopnosti tyto plány představit a realizovat. Je ohromná škoda, že se zatím nikdo z politiků tohoto nechopil.

Vláda dlouhodobě mlží ohledně svých plánů kolem společnosti ČEZ. Co by její stažení či rozdělení pro burzu znamenalo?

Hodně by záleželo, jakým způsobem by k tomu došlo. Tím, že je stát majoritní akcionář, tak se může vůči ČEZ a jeho minoritním akcionářům chovat velice agresivně. Pak mu samozřejmě hrozí i žaloby. Zároveň se ale může zachovat štědře a férově. Myslím, že by to šlo udělat jako v Německu u RWE, kdy se oddělilo jádro a vedle toho byla distribuce, obnovitelné zdroje, které by na burze mohly zůstat.

Je reálné, že ČEZ z burzy nakonec zmizí?

Ono není tak jednoduché to provést. Vláda sice měla nějaké nápady, ale opravdu nevím, co z toho dotáhne. Po pravdě ale nevidím za stažením ČEZ z burzy žádné ekonomické ratio, protože by to bylo neskutečně drahé a nejsem si jistý významným benefitem pro české daňové poplatníky. Doufám, že vláda, pokud se k něčemu rozhodne, svůj záměr důkladně představí a ten bude pro daňové poplatníky supervýhodný. Nezbývá než doufat, že zdravý rozum a pragmatismus vyhraje.

Kdyby ČEZ zmizel z burzy, tak je to velice negativní zpráva. Znamenalo by to brutální pokles objemů obchodů. Pak je také otázka, co by se stalo s penězi jeho akcionářů, kam by je investovali. Nevěřím ale, že k jeho plnému stažení z burzy dojde.

Z vyjádření politiků to vypadá, že se chystají na nové zdanění bank. Co tím vzkazují domácím i zahraničním investorům?

Vzkazují jim, že kapitálovému trhu moc nerozumí a nevědí, jak úplně funguje. Do jisté míry stát říká: milí domácí investoři, nás vlastně moc nezajímají vaše vlastnická práva. Osobně bych dával přednost, aby se stát soustředil na vytváření podmínek pro maximální hospodářský růst. Když roste ekonomika, tak se i zvyšuje základ daně.

Jak s tím jde ruku v ruce schválený dlouhodobý investiční produkt, který má lidem zajistit peníze na důchody?

Pokud se nepletu, tak rozvoj kapitálového trhu je něco, co vzešlo z iniciativy zástupců domácího kapitálového trhu, a do diskusí byla zapojena i Světová banka s využitím financování z Evropské unie. Jak EU normálně kritizuji, tak můžu říct, že tady zafungovala. Dlouhodobý investiční produkt byl součástí této koncepce a jsem jednoznačně rád, že jej stát zavedl.

Myslíte, že z něj ale bude profitovat český kapitálový trh?

Hlavním pozitivem je, že i díky dlouhodobému investičnímu produktu se více začíná investovat, a tím pádem se lidé zodpovědněji chovají ke svému majetku. Na individuální úrovni je prima, že při vyšší alokaci úspor do investic z nich budou benefitovat investoři, a ne jen banky. A kapitál by měl být investován tam, kde jsou nejlepší možnosti zhodnocení. Je pak tedy i trochu na nás, jestli v Praze budeme umět nabídnout zajímavé investice. Věřím, že vláda si uvědomí, že zde má ohromný zdroj domácího kapitálu, který může financovat domácí rozvojové projekty.

Jak se vyvíjí retailové investování u nás?

Lze říct, že se finanční gramotnost a zájem o investice lehce zlepšuje, a pomohla ta inflační vlnka. Jestliže dnes se investuje asi 20 procent z toho, co lidem přebývá, tak před pěti lety to byla desetina.

Trhy v posledních letech hlavně rostly. Myslíte, že právě retailoví klienti při prvním větším propadu neutečou?

Křišťálovou kouli nemám. Je pravda, že výnosy posledních let byly nad očekávání dobré, na druhou stranu není pravda, že by trhy poslední roky jen rostly. Větších nebo menších propadů si tak zažili i retailoví klienti několik. Není ale retailový klient jako retailový klient.

Jednou z příčin, proč evropský kapitálový trh zaostává za tím v USA, je podle expertů rozdrobenost na jednotlivé národní burzy. Dávala by smysl jedna velká Evropská burza?

Teoreticky bych s jejím vznikem určitě souhlasil. Pokud by něco takového ale mělo vzniknout, tak by předtím musela Evropa jednoznačně říct, že to myslí se společnou integrací vážně. Pak bych byl jednoznačně pro, aby se šlo americkou cestou a trh by se mohl sjednotit. Taková burza by měla pak potenciál skutečně růst rychleji. Z našeho pohledu by to ale například znamenalo přijmout euro. To, že ho dodnes nemáme, pro nás skutečně znamená relativně vysoké transakční náklady.

Měly by české tituly šanci na takové burze?

Naše tituly jsou v rámci Evropy relativně malé. Pokud by se to sesypalo na jednu hromadu, tak by tento problém nemělo jen Česko, ale třeba i Rakousko. Najít v regionu tituly, jejichž tržní kapitalizace je větší než 10 miliard eur, by byl problém. Kdyby ale byl celý evropský trh sjednocený, jako je trh v USA, tak tu bezpochyby bude více velkých firem, jako to vidíme v USA.

Byli jste první společností ve střední Evropě, která před dvěma lety v Česku vytvořila po vzoru USA populární SPAC. To je fakticky “prázdná” veřejně obchodovaná společnost, která pak za získané peníze koupí jinou společnost. Akcie Footshopu, který se takto dostal na burzu, spadly o 25 procent. Byl tento pokus chybou?

Když kolegové přišli s nápadem Footshopu, tak jsem byl překvapen, že vybrali prodej tenisek, a myslel jsem, že se zbláznili. Když se dnes koukáme na jejich prodejní čísla, tak vidíme, že jsou fundamentálně v pořádku. Zpětně bychom tedy nic neměnili a věřím, že budoucnost nám dá časem za pravdu. Z hlediska byznys plánu jede Footshop naprosto skvěle. Má našlápnuto a jediný problém je, že trh tohle zatím nereflektuje.

Myslíte, že to se SPAC zkusíte ještě někdy znovu?

SPAC je super nástroj, jak dodat na trh novou likviditu. Jen se musí ukázat, že lidé na něm mohou i vydělat. Důvod, proč to mělo například špatnou reputaci v USA, byl, že lidé udělali nesmyslně předražené a špatně řízené obchody. U Footshopu ale vidíme, že fundament funguje – firmě narůstá ziskovost, rostou jí tržby na poměrně složitém a konkurenčním trhu. Teď stačí počkat na dostatečný zájem investorů, zvláště pak těch institucionálních.

Peníze leží ladem a zisky necháváme bankám. Až inflace Čechy probudila.

Jak Vám můžeme pomoci?

Kontaktujte nás s jakýmkoliv dotazem emailem nebo telefonicky. Rádi Vám odpovíme.

Máte dotaz? Kontaktujte nás!

Tato webová stránka používá soubory cookie a žádá vaše osobní údaje, aby zlepšila vaše procházení.